Tak dnes ráno je v chaloupce jako v úle. Úl je ale nějak nekoordinovaný a všichni pobíhají sem tam a balí a nosí a shání a zase balí a nosí.
Tenhle den bychom příště mohli vynechat.
Loučíme se s panem Knipschieldem a spíš sobě než jemu slibujeme, že se sem za rok zase vrátíme. Bylo by to moc fajn.
Na cestu k domovu se vydáváme s půlhodinovou rezervou. Dnes je opět azuro a vzhledem k tomu, že 3 dny vytrvale pršelo, se ze všech kopců řítí dolů vodopády. Je to nádhera. Hučím do Petra aby se nekochal a my nedopadli jako pan doktor ve Vesničce střediskové. Je to ale dřina.
Naposledy se kocháme krásnými horami, které nám záhy zůstávají v zádech. Vrcholky jsou opět ozářené sluníčkem a je na co koukat. Ještě, že neřídím já. Doktor by nás neminul.
Provoz celkem ujde, Péťa Karásek nasadil svižné tempo, asi už se těší domů. Nebo spíš chtějí mít všichni tu cestu za sebou.
Vzhledem k její náročnosti máme četné zastávky na občerstvení. Naše děti už jsou tak oprsklé, že vyžírají i sousední auta, nehledě na dostatek vlastních zásob.
Prostě vajíčka od Paděrů jsou vajíčka od Paděrů. Chudáci slepice si mohly strhnout zadky.
Ještě se malinko pomazlíme a mažeme dál.
Tak přátelé a tady naše společné putování končí, po příjezdu do ČR se ve Strážném naše cesty dvojí, my jedeme na návštěvu do Českých Budějovic a Vám přejeme šťastnou cestu domů.
Ještě jednou děkujeme za úžasnou dovolenou, byl to naprostý relax se spoustou krásných zážitků.
Takže čau na expedici Lofer 2009.
