Ráno to venku nevypadá nejhůř, neprší a ochladilo se, tak se s nadšením vydáváme k lanovce. Tam nás ovšem nadšení přechází. V noci se tudy přehnala vichřice, polámala a vyvrátila stromy a na vrcholcích, kde se lyžuje ještě řádí.
Bohužel, tedy nejede vrchní lanovka k vlekům. Na konci spodní lanovky je v provozu jen jedna krátká Poma.Jedeme se mrknout co se dá podniknout. Nic.
Celé dopoledne jezdíme na Pomě a doufáme, že se vítr uklidní a v poledne lanovku pustí a my se dostaneme nahoru. Lyžařští ďábli jezdí občas pod lanovkou dolů do Lofru, ale ja tam nacucaný mokrý sníh, popadané listí a jehličí a místy už kouká tráva.
Štěstí nám dnes nepřeje, vichřice nahoře neslábne a po dopoledním lyžování vypadá malá, přelidněná sjezdovka jako po nájezdu divočáků. Závěje vysokého mokrého sněhu se jen špatně sjíždí. Míša je na nás "těžce" naštvaná, že ji nechceme nechat jezdit dolů a provokuje tak dlouho, až musí tatínek "rázně" zasáhnout. ( jsem hvězda, já to vydržela ) Madam se uráží a odchází mrznout na lavičku. Po další " důrazné" domluvě, jde znechuceně lyžovat.
Kvalita sněhu ae rychle zhoršuje a už frfňá i Eliška a tak jedou s dalšími odpadlíky Pavlíkem a Kristýnkou do chaty. My je následujeme asi v půl třetí. Petr už neutáhne nohy.
Pěkně nám vytrávilo a vrháme se na uzenou rolku s kašičkou. Mńáááám.
Na večer jsme majitelem chlupy pozváni do sklípku na svařáčka. Bereme s sebou nějaké zobání a " na chvilku" jdeme dolů. Dáváme si svařáčka specielní receptury:
Do friťáku vrazíš:
- pár lahví specielního rakouského svařáka
- láhev průhledného špiritusu
- láhev hnědého špiritusu
- pár pytlíků koření
necháš přejít varem a potom děj se vůle boží.
Nastává slavnostní okamžik a probíhá ocenění nových členů výpravy. Děti, které jsou tu letos poprvé, dostávají diplomy a čokoládové medaile, je to milé.
Zvláštní ocenění dostává Péťa Karásek, za nejlepšího ski-lektora výpravy. Jeho trpělivost s žáky je bezmezná.
Když jsme dopili svařáčka ( výborného ), tak jsme se chtěli zvednout k odchodu. Stihnul to jen Petr s Pavlem a Vendulkou. Zastavil nás pan Knipschield a dal nám na stůl láhev červeného vína. Co jsme mohli dělat, zase jsme si zasedli a dávali si do nosu.
Jenže, když jsme vstávali k odchodu podruhé, znovu nás usadil další láhví červeného. Na pokoje jsme dorazili o půlnoci.
