Ráno je opět plačtivé, ale po včerejší zkušenosti nepropadáme panice a po obvyklých ranních rituálech vyrážíme do hor.
Už v půli cesty je ale jasné, že dnes je to jiné. Hustě prší a sníh mizí před očima¨, je mokrý a těžký. Jezdí se špatně, téměř to nejede. Za chvíli máme " vyškubané " nohy ( nejen ).
Úplně nahoře zkraje sice neprší,ale před polednem začne lít jako z konve a padá mlha.
Dáváme si svačinku a velíme na ústup. Když sjedeme dolů, lije ještě vydatněji a než dojdeme do chaty, jsme všichni promáchaní jako myši.
Je to první den, kdy nám počasí nepřeje.
Náladu si ale zkazit nedáme, naopak si ji vylepšujeme dobrou kávičkou a frťánkem. A jelikož jsme dnes fyzicky nevybití, hurá na pinčes. Kolem stolu není k hnutí, protože se zapojují všichni chlapi a většina dětí. Náš tatínek se soustředí natolik, že zakopne o stůl a v tu ránu se pod ním válí jak vyvrženej vorvaň. Cizí neštěstí všechny potěší a mnohé dohání až k pláči.
Jdeme zahnad žízeň dobrým mokem a děti opět kňourají, že chtějí hrát s dospěláky karty. Po dlouhém váhání a přesvědčování, nakonec chlapi svolí a jdou si s dětmi zahrát.
Netrvá to dlouho a pánové jeden po druhém vypadávají. Samozřejmě k velké radosti dětí. Absolutní vítězkou se po dlouhém a vyčerpávajícím mači stává Eliška.
Pěkně jim to nandala.
